Taková malá poudačka z Jizerek o kecech na koledu , cinkání klíči a bambilionu chvilek

Svoboda je v poslední době hojně nadužívané slovo a každý si ho překládá do jazyka svého kmene.Svobodu volby podstupujeme každý den. Z těch střípků svobody  je pak naše opravdová svoboda, nebo jen tříděný skelný odpad.

Motivací k psaní blogu byla asi z největší části snaha nazývat věci tak , jak je vidím , pochopitelně čistě subjektivně , ale ono to vlastně ani jinak nejde. Tak jsem napsal první blog s názvem Císařovy nové šaty a vyšel v rubrice První pokus. Ono je to úplně správně nultý pokus , ač se to tak zprvu nejeví. Odezva nebyla úplně špatná , tak jsem si založil oficiální blog a chtěl tam ten svůj první přidat , vložit. Jde pořád o ta stejná křídla vydavatele a jde pořád o mé stejné jméno. Ale ouha, to nejde, odporuje to Kodexu blogera. Prostě přesýpat článek z jedné do druhé kapsy, byť stejného obleku , nelze, vyšel by dvakrát, jářku. Ta pravidla vygeneroval nějaký zdatný právník a písmenky nešetřil. Textu je mnohem víc než malé množství , kdyby se podle toho manuálu řídila třeba jen malá část novinářů , není o čem blogovat , vše by bylo sluncem zalité. Jiný člověk mi ale ochotně pomohl s instalací fotky. Nic není černobílé , můžu to akceptovat nebo ne , svobodná volba je na mě. Svoboda…

Spousta firem , povětšinou tedy těch větších, běží přes ISO . Pro neznalé tohoto systému uvádím, že je to v kostce norma, která popisuje , kterak co a jak děláte , abyste zaručili jakost případně jiné atributy, které někde ve firemní politice deklarujete. Prakticky to znamená to, že za dlouhé peníze platíte certifikační firmu, která vám zhotoví čarokrásné lejstro , že vaše výroba je standardní. Tento certifikát obyčejně potřebujete pro další firmu , která vaše výrobky odebírá a ta je dál potřebuje pro další firmu…Praktický význam je v provozech, kde funguje základní logistika, kde se normálně uklízí a věci dávají na své místo nulový , výrobu to nijak nezlepší ani nezhorší. Jen je potřeba mít člověka, respektive oddělení , které celý jakostní počin zúřaduje a vydá stohy směrnic, co zaměstnanci musí podepsat a eufemisticky se tomu může říkat , že byli seznámeni a obsahu rozumí. To oddělení pochopitelně nepracuje za hrst rýže a vnáší do hospodaření firmy další neproduktivní náklady. No a k čemu to celé slouží? Jeden můj známý říká , že je to báječný podnikatelský nápad , když se to podaří zrealizovat. Vytvoří se situace, že bez ISO certifikátu nelze prodávat zboží a služby. Pak ještě dodává :“ Proč to , kurňa , nenapadlo mě?!“ Že to šlo ještě před 20ti lety bez ISA , to nikdo neřeší. Proč dál prodává Rolls-Royce svá auta i bez toho? Proč bez toho žijí malé pekárny, kde umí „jen“ péct a neživí žádný administrativní krk navíc? Možná to ale někdy nějaké fimě pomohlo , možná si uklidili ve skladech a v rámci fluktuace si vytvořili pracovní postupy na různé úkony pro nové zaměstnance. Každopádně si ale můžete svobodně vybrat , jestli chcete v takovém molochu pracovat a seznamovat se s fůrou nových a ještě novějších manuálů a směrnic , nebo ne. Nic není černobílé. Je to zase na každém z nás. Svoboda…

No a teď se si tímhle obloukem dostanu k 17. listopadu 1989. Když jsme se s kamarády dozvěděli , že se v Praze něco děje, bylo tuším už 19. listopadu a info přišlo z Liberecké VŠ. Internet a mobily jaksi v komunikaci pomoct ještě neuměly a oba programy Československé televize tuto nevýznamnou causu nekomentovaly. Tak jsme vyrazili ve trojici do Prahy , náš celkový věk nedosahoval ani sedmdesátky.

Atmosféru už popisovala fůra lidí a v podstatě není, co nového k tomu říct. Bylo nám přes 20 , zažili jsme stříhání vlasů před maturitou, měli za sebou 730 dnů vojny, pracovali jsme rukama v  údržbách státních podniků , jezdili na Porty , nebyli jsme ve straně ale ani nepodepsali žádnou petici. Ono totiž 120 km od Prahy jaksi scházely informace . Odvahu připojit podpis bychom určitě měli a nebylo by ji třeba moc , montérky by nám soudruzi nesebrali. Prostě Praha tvoří dějiny.

Když jsme se vrátili a po X-té všem známým převyprávěli, co se tam děje, probleskly první informace ve Svobodném slovu a posléze v televizi. Pak už to šlo všechno i tady u nás celkem rychle. Nejvíc si pamatuju na náš transparent , který jsme měli při místní malé sametové revoluci. Nejvyšší soudruh , šéf místní organizace KSČ , se jmenoval Lelek. No a my (mladí a neklidní) měli na prostěradle nápis . „Už nelelkujeme“ Tak takhle velevtipní jsme byli…

Těch dalších 30 let nechci rozebírat , ale sám za sebe si myslím, že se víc věcí povedlo , než nepovedlo. Vždycky je to o úhlu pohledu na tu zprofanovanou poloprázdnou či poloplnou skleničku. Jsem realista křížený s pesimistou a nežiju na obláčku , jen skrzeva věk už nějak dokážu bilancovat (tedy možná)

Zajet si po 30 letech zacinkat klíči se mi původně chtělo , trošku zavzpomínat, malinko si retroidně zažít tu atmosféru, pak si dát někde pivo a bohapustě si pokecat. Jenže ne jako miliontý prvý z jakýchkoliv chvilek. Chtěl bych prožít svoji chvilku , ne organizovanou. Jsem volič strany, která se dostala do parlamentu s odřenýma ušima a bral jsem jí jako formu nejmenšího zla. Strana, která právě vládne , není má strana , premiér není mým premiérem a prezident není mým prezidentem. Ale už to není o protestu proti systému , bolševikům.

Je to tedy stejně jako s kodexem blogera nebo normou ISO. Po Cimrmanovsku s tím mohu jen nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu dělat.

Základní definice svobody je o tom, že ta má končí tam, kde ta jiná začíná. Tudíž já se svobodně nezúčastnil průvodu a akceptuju svobodu jiných, že se zúčastnili a udělali tak minimálně něco pro své zdraví duševní a fyzické. Bylo by fajn, kdyby i oni akceptovali ty, co to mají jako já. V celkovém součtu je má neúčast stejně platná , jako by byla účast. To, co má smysl , je cílená práce před následnými volbami. Pomoct může jen vyšší než běžná voličská účast . Změnit stav mohou zejména hlasy lidí, co volit nechodí , ale příště už třeba půjdou. Ostatní aktivity jsou v mém slovníku jen „kecy na koledu“….ale možnost mlátit mluvidly máme. Nic není černobílé. Svoboda…

PS : dost bylo mých keců na koledu k politice , příště to zkusím z jiného soudku , nekecám.