Neděle 23. února 2020, svátek má Svatopluk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 23. února 2020 Svatopluk

Poklad náčelníka civilní obrany.

16. 01. 2020 17:19:17
Povídka stará asi 20 let , za tu dobu jsem jí chtěl několikrát prohnat klávesou Delete , nakonec díky mé nízké sebereflexi přežila a tady je .

Poklad náčelníka civilní obrany.

Do pootevřených dveří mé kanceláře vstoupil personalista a vlekl za sebou mladou ženu. ”Tak tohle je naše nová posila v laboratoři a tohle je ...” Podala mi ruku a představila se. Starý kolega s mladou kolegyní zmizeli. Zbyla po nich jen vůně jejího parfému .

Z obrazovky počítače se mi šklebily tabulky spotřeb elektřiny a plynu vesele do tváře a já je stejně vesele ignoroval. Měl jsem vypnuto. Nechápal jsem, jak může nějaká poblázněná chemie manipulovat s mým tělem a hlavou tak očividně a zbrkle. Samotný fakt, že je mi představena žena , by neměl znamenat víc, než že potěším své smysly a tím to skončí. Mé smysly, tedy hlavně zrak, čich , trochu sluch a na chviličku hmat se ale radovaly jaksi nad rámec... Nezažil jsem nic takového už léta, vlastně jsem už dávno zapomněl, že to vůbec jde. Dost možná jsem byl rád, že mi „to“ už nekomplikuje život. Jenže...neperu se s přírodou a nevím, proč se točí svět. Byla to emoční bomba. Zatím sice časovaná, ale o to nebezpečnější.

Potkali jsme se na obědě o dva dny později. Měla na sobě jen jeansi, svetr a byla zmrzlá. Měla odzbrojující úsměv, veliké teplé oči a nádherné čisté rysy. Nosila krátké vlasy a mohla si je dovolit, byla prostě krásná, nevyumělkovaná, téměř se nemalovala a ničemu to nechybělo. Přírodní úkaz. Do jídelny je to sice z výrobní budovy jen pár desítek metrů, ale při celodenních mrazech a půl metru sněhu to stačí . ”Myslíte, že je kotelna v pořádku, když je venku taková zima ?”, zeptala se mě s úsměvem. ” Jestli se ptáte na pravidelné revize hořáků, tlakové zkoušky kotlů a periodické školení topičů, tak za to ručím. Vám osobně můžu pomoct půjčením bundy, máme asi tak stejnou postavu, ne?” Smála se a porovnávala naše postavy. ”Jste hodný, ale mě by byla krátká a asi i úzká, možná by bylo jednodušší venku prostě přitopit.”, trvala si na svém. ”Vás už stačili za dva dny přesvědčit, že za všechno v téhle fabrice můžou technici , není-liž pravda. Váš šéf je v tomhle oboru hvězda.”, řekl jsem ještě s úsměvem a snažil se nemyslet na to, jaký je šéf laboratoře magor a jak s ním válčíme co chvíli na ranních dispečích. ”Náhodou mi říkali, že se mám na vás s důvěrou obracet s technickými problémy. A můj technický problém je venkovní teplota minus osm stupňů Celsia.” Dojedli jsme a vyšli ven. ”Určitě nechcete tu bundu?” Nacpala si ruce do rukávů a zavrtěla hlavou. ”Mám svou a příště si ji vezmu. Mějte se.”, řekla už v klusu a zmizela v laborce.

Přemýšlel jsem o ní téměř bez ustání a porovnával si její chování vůči sobě a vůči ostatním. Analýza nebyla příliš optimistická. Byla milá ke všem bez rozdílu, byla vtipná, rychle se seznamovala , navíc byla po stránce vzdělání výš než bylo nutné a tak její působení v laboratoři s titulem MVDr. brali všichni jako přestupní stanici. Nechtěl jsem se jí vnucovat a nechtěl jsem být bez ní. Vymýšlel jsem si důvody, pro které musím navštívit laborku a snažil jsem se s ní potkávat v jídelně. Vždycky se se mnou srdečně bavila, vždycky ve mně evokovala chuť jí nabídnout schůzku a nikdy jsem neměl pocit, že by si to přála. Byla prostě přátelská, ale neflirtovala. Být téhle doktorce kamarádem se mi ale zdálo málo. Trvalo mi asi měsíc, než jsem pochopil, že jí patrně miluju. Za tu dobu jsem si také zjistil, že je po mateřské, že nemá vlastní praxi a že bude od příštího měsíce směnovat, tudíž ji uvidím dalece méně než doposud. Byl jsem zoufalý. Nápadů se mi nedostávalo a její chování bylo dál milé, ale odměřené,stále jsme si vykali a nerýsovala se žádná příležitost to změnit. Lámal jsem si hlavu a zvažoval možnost zariskovat a oslovit ji. Měl jsem strach z blamáže a jsem dostatečně ješitný, abych se toho nebál. Měl jsem ale také strach ze svého strachu to nezkusit. Těžký osud váhavých střelců tu nade mnou ležel jako peřina naplněná olověným peřím z divokého západu.

Systém směnování je neúprosný a doktorka mi s úspěchem klouzala mezi prsty. Náhoda je ale někdy milosrdnou sestrou v nesnázích. Jel jsem si v sobotu k večeru zacvičit do firemní posilovny, protože mi bylo už zle z počasí a hlavně ze své lenosti. Dal jsem si na podzim závazek o počtu návštěv mučírny a byl jsem ve skluzu. Každé léto si to omlouvám štípáním dříví a kolem, každou zimu pak lyžováním a rýmou.

Pokaždé ale lžu sám sobě a pokaždé se mi nechce hlavně začít. Když už se mi potí tričko, přijde mi nepochopitelné, že jsem takový lenoch, když je to vlastně docela fajn. Stála u zastávky autobusu. Nemusela na mě mávnout, abych zastavil a zařadil zpátečku. ”Vezmete mě do práce? Asi mi to ujelo, nebo má už pěkný zpoždění”, komentovala situaci a nasedla si. ”Mé auto je vašim autem, určitě to stihnete, vrátní vás pochválí”. Už byla zase v pohodě a kontrovala: ” Vy máte na technickým už taky směnový provoz, nebo jste tak pracovně aktivní běžně?” ”Jsem aktivní nejen pracovně , jedu si zacvičit. Už vám někdo poreferoval o posilovně, perličkové masáži a jiných výdobytcích našich postkomunistických odborů?” Tvářila se trochu překvapeně a chviličku neměla jasno, jak to míním. Mohla to být stejně dobře ironie jako pravda. ”Není vám divný se mnou mluvit o nějakém fitnes, když já jedu na dvanáct hodin pracovat? Doufám, že na vás spadne činka.” Byla ve formě jako vždycky . Zavezl jsem jí před vrátnici a rozloučil se: ”Přeju vám příjemné prožití noci, až půjdu po sprše na pivo, budu na vás myslet.” Zašklebila se a naznačila bouchnutí dvířky. ”Díky za svezení, o těch odborech budu uvažovat a vlastně už vám to pocení ani tak nezávidím. Dobrou noc!”

Ještě chvíli jsem pozoroval její vzdalující se štíhlou postavu a potom jsem zabočil k posilovně. Ten den jsem měl těžkou formu . Škoda, že to kromě mě nemohl nikdo ocenit...

Naše další setkání proběhlo asi za týden při její ranní směně. ”Soudruhu sportovní referente”, volala na mě, ” už jsem v odborech a vy jste prý kompetentní osoba, která mi půjčí tu perličkovou masáž.” Počkal jsem, až mě dojde a odsouhlasil jsem jí, že já jsem pro její masáže ten pravý. ”Mně by zatím stačila jen ta perlička, je volná?” Byla neoblomná ve svých mantinelech. Slíbil jsem jí, že se ozvu a dám jí vědět. Perličková masážní souprava sestávala z rohože do vany, rohože na koupel nohou, vyvíječe vzduchu, hadic a dálkového ovládání. To všechno bylo v krabici a obsluha popsána v návodu. Na výpůjčky byl pořadník, ale poslední dobou už nebyla popularita tohoto zařízení taková, jako dřív. Kdo chtěl, ten měl už premiéru za sebou a komu masáže pomáhaly, stal se pravidelným klientem. Sdělil jsem paní doktorce volný termín a krabici dal i s cedulkou na její jméno na vrátnici. Do krabice jsem vložil lísteček se vzkazem: ”Koupat a masírovat prosím jen sebe, dálkové ovládání by mělo zůstat suché. Příjemné zážitky. Kompetentní osoba.” Po víkendu jsem našel krabici s perličkou zase na vrátnici . Na rubu mého lístku stálo: ”Masáž byla příjemná...Pouze s dálkovým ovládáním jsem měla jisté potíže. Dovolila bych si proto navrhnout, aby pro jedince méně technicky zdatné byla kompetentní osobou vždy provedena praktická ukázka a to přímo v místě plánované masáže.(pozn: i po opakovaném zapůjčení) Za některé, méně technicky zdatné , členy nezávislého odborového svazu,Markéta.”

Byl jsem šťastný, protože mi to přišlo jako nahrávka na smeč a jednoznačně to vyznívalo konečně alespoň jako pokus o flirt. Jenže se dál nedělo nic. Dál byla hlavní mediální hvězdou mého vnitřního žití i erotických snů a dál byla nedosažitelná a o to víc žádoucí. Promarnil jsem několik šancí obědových setkání a jednou jsem dokonce líčil náhodu číslo dvě s odvozem do práce – marně. Teď už jsem jí chtěl skoro psychopaticky .

Vymýšlel jsem plány a v zápětí je sám sobě vyvracel. Nechtěl jsem nic zkazit ale nemohl jsem už čekat. Nakonec zasáhla opět náhoda. Dva kolegové, přesněji tedy kolega a kolegyně se spojili a vymysleli si společnou oslavu narozenin.

Bylo jim dohromady devadesát a přišlo jim správné to oslavit. Pozvali asi patnáct lidí, vesměs členů jakého si týmu, který spolu podvědomě drží přátelské vztahy na vyšší, než kolegiální úrovni. Markéta byla pozvaná také.

Akce proběhla zcela v navyklém režimu. Přípitek, dárky, chlebíčky, alkohol, kecy jako na výrobní poradě, odrhovačky nejhoršího kalibru a večer konečně zůstalo zdravé jádro, v kterém mi už bylo dobře. Změnily se řeči i repertoár. V půl deváté se MVDr. omluvila a středem odkráčela domů, měla prý hlídání pouze do devíti a tak spěchala.. Za celou dobu jsem s ní promluvil asi třikrát a to ještě v konverzační rovině počasí a politika. Od půl deváté se mi chtělo hrát jen bluesové akordy. V jedenáct už to bylo jedno, protože jsme se společně s druhým kytaristou a zbylými dvěma zpěváky celkem značně opili .

Celý další týden jsem Markétu nepotkal a byl jsem na kordy s opatrností, trpělivostí i ješitností. Napsal jsem na kus papíru text, který mohl působit jako duševní průjem psychopata, nebo jako výpis z deníku pionýrského vedoucího ve výslužbě. Mně ale v tu chvíli nic lepšího nenapadlo a neměl jsem sílu už jen tak spoléhat na náhodu.

"Jste inteligentní a hravá jako dívenky z reklam? Tady je test, kterým se v naší firmě běžně prověřují noví zaměstnanci.Doporučuje ho bambilion z bambilionu čtenářek časopisu Žena a život."

Je to hra:”O poklad náčelníka civilní obrany”

  1. Vezměte klíč a pokuste se ho neztratit.
  2. Udělejte 10 dřepů.
  3. O některé z přestávek v práci (dle zák.práce...)opusťte prostory laboratoře.
  4. Projděte tažebnou kolem taž.stroje č.1 směrem k zadnímu východu – ke schodišti.
  5. Odříkejte vyjmenovaná slova po ”b” a ” m”.
  6. Zadním schodištěm vyjděte do 4 .poschodí.
  7. Po nalezení dveří s nápisem ”Sklad CO” 3x pískněte.
  8. Klíčem z bodu č1 otevřete dveře skladu.
  9. Na židli před vámi je p----d ! Sláva, vyhrála jste !!!
  10. Cena je vaše, zamkněte dveře a hrrr do práce.
  11. Příjměte gratulaci k absolutoriu stopované!
  12. Klíč mi prosím vraťte k píchačce.

Papírek s textem a klíčem jsem vložil do obálky a nechal na její jméno na vrátnici. Do skladu civilní obrany jsem donesl vázu a v baťohu propašoval velkou kytici . Přišlo mi to dost bláznivé a dost osvobozující...

Ještě týž večer, kdy měla stopovanou absolvovat jsem váhal, jestli nejsem už vážně nemocný člověk. Tedy přesně řečeno, jestli už jsem zralý pro pobyt v nějakém penzionu s mřížemi, kde bych jen tak spokojeně tloustl na práškách a měl trvale odpojeny veškeré emočno a problémy s tím spojené by byly minulostí.

Druhý den ráno jsem měl odpověď přisponkovanou na píchačce:

"Tak nevím...Je cena moje, i když jsem si nemohla vzpomenout ani na jedno vyjmenované slovo po ”M” ? "

Díky moc! Bylo to bláznivé , ale vzrušující. A bude to i dál. Zvu Vás na panáka. Tedy jestli máte čas a hlavně chuť. (...na panáka a tak trochu i na mě). Jsou skoro dvě ráno a už mi to moc nemyslí, kde by to bylo idealní a současně diskrétní. Počkám kolem 19.hodiny u bývalého kina a pak se uvidí.

M.

U kina jsem čekal já , přišla v 19.01

Autor: Petr Petříček | čtvrtek 16.1.2020 17:19 | karma článku: 15.97 | přečteno: 430x

Další články blogera

Petr Petříček

Co Čech , to muzikant?

Plkání o tom, proč mladí nehrají na kytaru a proč to s muzikou mají , jak to mají. No a jestli se to mění s věkem nebo už jsou kostky vržené.

20.2.2020 v 16:05 | Karma článku: 18.78 | Přečteno: 389 | Diskuse

Petr Petříček

Vichr z hor.

Zvedá se hrozný vítr, držte se pevně, nebo nás to taky odnese. Podívejte, Karlu už vítr odnáší, chyťte ji někdo !

10.2.2020 v 15:09 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 314 | Diskuse

Petr Petříček

Suchej únor.

Okurková sezóna v zimě je logicky hloupost. Zima bez sněhu ještě větší a to jsem už pár zim za půl století v Jizerkách zažil. Tak co s tím? No suchej únor , přece . To je téma!

4.2.2020 v 15:24 | Karma článku: 14.57 | Přečteno: 512 | Diskuse

Petr Petříček

Hygiena ztracených duší

Příběh o čistém vínu ve vztazích a kapce optimismu na dně sklenky. Taky trochu o sociální bublině a zprofanované krevní skupině lidí, co se neznají a přitom vlastně ano...

22.1.2020 v 16:48 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 225 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Šik

Lidi, co hráli tichou poštu, která dělala virvál

Drby hýbou světem. Malé i velké, soukromé a veřejné, v rodinách, na pracovištích nebo v médiích. Svou cestu začínají nevinným povídáním a mohou končit pomluvou nebo lží.

22.2.2020 v 18:00 | Karma článku: 8.11 | Přečteno: 273 | Diskuse

David Snítilý

A žili spolu šťastně ...? (volně navazuje na Otevřené manželství)

Osedlala si mě jako koníka a cválala na mně do země orgasmu zaslíbené. A když už to vypadalo, že tam i dojede, tak to na mě náhle přišlo. Škubal jsem sebou tak, že měla problém se na mně udržet. „Tak brzo?“ vydechla zklamaně.

22.2.2020 v 8:44 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 429 | Diskuse

Dana Emingerová

Kafkárna - napsala Dana Emingerová

Od začátku to byla taková kafkárna. „Dobrý den, chci se s vámi sejít, protože jste ZAJÍMAVÝ, ale nevím proč,“ řekla jsem do telefonu.

21.2.2020 v 18:45 | Karma článku: 12.39 | Přečteno: 388 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O lhaní

Tak ono lhát se nemá, to je jasné. Ale ukažte mi někoho, kdo nikdy nezalhal, že. A například takový politik to chudák nemá vůbec jednoduché. Ten musí dokonce umět o svých lžích přesvědčit ostatní. A ono to jde!

21.2.2020 v 13:57 | Karma článku: 16.86 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Vykradl jsem banku

Ona celá ta moje šikmá plocha má počátek v nutnosti sehnat si vlastní byt v Praze. Nechybělo mi nadšení.

21.2.2020 v 9:40 | Karma článku: 16.07 | Přečteno: 491 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 13.80 Průměrná čtenost 571

Formou inzerce jsem : 53, sš, 184cm, 85 kg , živím se jako technik v jedné sklárně. Baví mě motorky - endura , mám rád kolo, lyže, kytaru, knížky a psaní.

Napsal jsem dvě knížky, ta první se jmenuje " O ženách, mobilech a broucích v hlavě" (Motto 2004) a  ta druhá  " O ženách, mužích a skřítcích v hlavě" ( Bor 2011) Obě jsou známé zejména v naší ulici.

Najdete na iDNES.cz