Taková malá poudačka z Jizerek o kecech na koledu , cinkání klíči a bambilionu chvilek

19. 11. 2019 7:51:17
Svoboda je v poslední době hojně nadužívané slovo a každý si ho překládá do jazyka svého kmene.Svobodu volby podstupujeme každý den. Z těch střípků svobody je pak naše opravdová svoboda, nebo jen tříděný skelný odpad.


Motivací k psaní blogu byla asi z největší části snaha nazývat věci tak , jak je vidím , pochopitelně čistě subjektivně , ale ono to vlastně ani jinak nejde. Tak jsem napsal první blog s názvem Císařovy nové šaty a vyšel v rubrice První pokus. Ono je to úplně správně nultý pokus , ač se to tak zprvu nejeví. Odezva nebyla úplně špatná , tak jsem si založil oficiální blog a chtěl tam ten svůj první přidat , vložit. Jde pořád o ta stejná křídla vydavatele a jde pořád o mé stejné jméno. Ale ouha, to nejde, odporuje to Kodexu blogera. Prostě přesýpat článek z jedné do druhé kapsy, byť stejného obleku , nelze, vyšel by dvakrát, jářku. Ta pravidla vygeneroval nějaký zdatný právník a písmenky nešetřil. Textu je mnohem víc než malé množství , kdyby se podle toho manuálu řídila třeba jen malá část novinářů , není o čem blogovat , vše by bylo sluncem zalité. Jiný člověk mi ale ochotně pomohl s instalací fotky. Nic není černobílé , můžu to akceptovat nebo ne , svobodná volba je na mě. Svoboda...

Spousta firem , povětšinou tedy těch větších, běží přes ISO . Pro neznalé tohoto systému uvádím, že je to v kostce norma, která popisuje , kterak co a jak děláte , abyste zaručili jakost případně jiné atributy, které někde ve firemní politice deklarujete. Prakticky to znamená to, že za dlouhé peníze platíte certifikační firmu, která vám zhotoví čarokrásné lejstro , že vaše výroba je standardní. Tento certifikát obyčejně potřebujete pro další firmu , která vaše výrobky odebírá a ta je dál potřebuje pro další firmu...Praktický význam je v provozech, kde funguje základní logistika, kde se normálně uklízí a věci dávají na své místo nulový , výrobu to nijak nezlepší ani nezhorší. Jen je potřeba mít člověka, respektive oddělení , které celý jakostní počin zúřaduje a vydá stohy směrnic, co zaměstnanci musí podepsat a eufemisticky se tomu může říkat , že byli seznámeni a obsahu rozumí. To oddělení pochopitelně nepracuje za hrst rýže a vnáší do hospodaření firmy další neproduktivní náklady. No a k čemu to celé slouží? Jeden můj známý říká , že je to báječný podnikatelský nápad , když se to podaří zrealizovat. Vytvoří se situace, že bez ISO certifikátu nelze prodávat zboží a služby. Pak ještě dodává :“ Proč to , kurňa , nenapadlo mě?!“ Že to šlo ještě před 20ti lety bez ISA , to nikdo neřeší. Proč dál prodává Rolls-Royce svá auta i bez toho? Proč bez toho žijí malé pekárny, kde umí „jen“ péct a neživí žádný administrativní krk navíc? Možná to ale někdy nějaké fimě pomohlo , možná si uklidili ve skladech a v rámci fluktuace si vytvořili pracovní postupy na různé úkony pro nové zaměstnance. Každopádně si ale můžete svobodně vybrat , jestli chcete v takovém molochu pracovat a seznamovat se s fůrou nových a ještě novějších manuálů a směrnic , nebo ne. Nic není černobílé. Je to zase na každém z nás. Svoboda...

No a teď se si tímhle obloukem dostanu k 17. listopadu 1989. Když jsme se s kamarády dozvěděli , že se v Praze něco děje, bylo tuším už 19. listopadu a info přišlo z Liberecké VŠ. Internet a mobily jaksi v komunikaci pomoct ještě neuměly a oba programy Československé televize tuto nevýznamnou causu nekomentovaly. Tak jsme vyrazili ve trojici do Prahy , náš celkový věk nedosahoval ani sedmdesátky.

Atmosféru už popisovala fůra lidí a v podstatě není, co nového k tomu říct. Bylo nám přes 20 , zažili jsme stříhání vlasů před maturitou, měli za sebou 730 dnů vojny, pracovali jsme rukama v údržbách státních podniků , jezdili na Porty , nebyli jsme ve straně ale ani nepodepsali žádnou petici. Ono totiž 120 km od Prahy jaksi scházely informace . Odvahu připojit podpis bychom určitě měli a nebylo by ji třeba moc , montérky by nám soudruzi nesebrali. Prostě Praha tvoří dějiny.

Když jsme se vrátili a po X-té všem známým převyprávěli, co se tam děje, probleskly první informace ve Svobodném slovu a posléze v televizi. Pak už to šlo všechno i tady u nás celkem rychle. Nejvíc si pamatuju na náš transparent , který jsme měli při místní malé sametové revoluci. Nejvyšší soudruh , šéf místní organizace KSČ , se jmenoval Lelek. No a my (mladí a neklidní) měli na prostěradle nápis . „Už nelelkujeme“ Tak takhle velevtipní jsme byli...

Těch dalších 30 let nechci rozebírat , ale sám za sebe si myslím, že se víc věcí povedlo , než nepovedlo. Vždycky je to o úhlu pohledu na tu zprofanovanou poloprázdnou či poloplnou skleničku. Jsem realista křížený s pesimistou a nežiju na obláčku , jen skrzeva věk už nějak dokážu bilancovat (tedy možná)

Zajet si po 30 letech zacinkat klíči se mi původně chtělo , trošku zavzpomínat, malinko si retroidně zažít tu atmosféru, pak si dát někde pivo a bohapustě si pokecat. Jenže ne jako miliontý prvý z jakýchkoliv chvilek. Chtěl bych prožít svoji chvilku , ne organizovanou. Jsem volič strany, která se dostala do parlamentu s odřenýma ušima a bral jsem jí jako formu nejmenšího zla. Strana, která právě vládne , není má strana , premiér není mým premiérem a prezident není mým prezidentem. Ale už to není o protestu proti systému , bolševikům.

Je to tedy stejně jako s kodexem blogera nebo normou ISO. Po Cimrmanovsku s tím mohu jen nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu dělat.

Základní definice svobody je o tom, že ta má končí tam, kde ta jiná začíná. Tudíž já se svobodně nezúčastnil průvodu a akceptuju svobodu jiných, že se zúčastnili a udělali tak minimálně něco pro své zdraví duševní a fyzické. Bylo by fajn, kdyby i oni akceptovali ty, co to mají jako já. V celkovém součtu je má neúčast stejně platná , jako by byla účast. To, co má smysl , je cílená práce před následnými volbami. Pomoct může jen vyšší než běžná voličská účast . Změnit stav mohou zejména hlasy lidí, co volit nechodí , ale příště už třeba půjdou. Ostatní aktivity jsou v mém slovníku jen „kecy na koledu“....ale možnost mlátit mluvidly máme. Nic není černobílé. Svoboda...

PS : dost bylo mých keců na koledu k politice , příště to zkusím z jiného soudku , nekecám.

Autor: Petr Petříček | úterý 19.11.2019 7:51 | karma článku: 27.37 | přečteno: 988x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 24.35 | Přečteno: 447 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 512 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 467 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2308 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 566

Formou inzerce jsem : 53, sš, 184cm, 85 kg , živím se jako technik v jedné sklárně. Baví mě motorky - endura , mám rád kolo, lyže, kytaru, knížky a psaní.

Napsal jsem dvě knížky, ta první se jmenuje " O ženách, mobilech a broucích v hlavě" (Motto 2004) a  ta druhá  " O ženách, mužích a skřítcích v hlavě" ( Bor 2011) Obě jsou známé zejména v naší ulici.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...